1) Alois Hamet, Sezemická 461, 500 11 Hradec Králové, Česká republika
email: ahamet@volny.cz
2) Zdeněk Vancl, Gagarinova 290, 549 54 Police nad Metují, Česká republika
email: vancl.zdenek@tiscali.cz

Abstrakt. 2160 species of 89 families altogether were recorded during the years 1970-2015 at 218 sites in the Broumovsko Protected Landscape area. The occurrence of the species that are characteristic for the individual habitats is discussed, and some ecological aspects influencing the species spectrum at some localities are commented on. A list of rare and remarkable species is given that also includes nine new species in Bohemia. As far as these new species are concerned Hydroporus fuscipennis Schaum,1868, Helophorus montenegrinus Kuwert, 1885, Tychius pusillus Germar, 1842, Scaphisoma obenbergeri Löbl, 1963, Danacea morosa Kiesenwetter, 1863 Meligethes matronalis Audisio et Spornraft, 1990, Atomaria bicolor Erichson, 1846 an Anaspis marginicollis Lindberg, 1925 have already been published, Caenoscelis sibirica Reitter, 1889, have not been published yet.

Key words. Faunistics, ecology, Coleoptera, Central Europe, Czech Republic, Northwest Bohemia, Broumovsko Protected Landscape Area.
 

OBSAH

Předmluva
Úvod
Charakteristika oblasti
Materiál a metodika
Charakteristika lokalit

Část II.
Výsledky
Tab. 1. Přehled všech čeledí a počty druhů v jednotlivých čeledích prokázaných na území CHKO Broumovsko
Tab. 2. Přehled všech druhů a čeledí prokázaných na území CHKO Broumovsko
Tab. 3. Přehled kriticky ohrožených druhů (CR) a jejich lokality
Tab. 4. Přehled ohrožených druhů (EN) a jejich lokality
Tab. 5. Přehled zranitelných druhů (VU) a jejich lokality
Tab. 6. Přehled téměř ohrožených druhů (NT) a jejich lokality.

Část III.
Komentář k jednotlivým druhům

Část IV.
Diskuze a shrnutí
Opravy v katalogu brouků CHKO Broumovsko 2005
Summary
Literatura
Obrazová příloha ke stažení
Errata ke dni 8.3.2016

PŘEDMLUVA

     Území CHKO Broumovsko je do značné míry opomíjeno v důsledku určité odlehlosti své polohy v Broumovském výběžku stranou od hlavních pozemních komunikací. Nicméně je pozoruhodné nejenom historicky, ale i svou přírodou. Z neživé přírody jsou nejznámější Adršpašsko-teplické skály a Broumovské stěny, ale o živé přírodě jsou znalosti stále nedostačující.
     Na rozdíl od neživé přírody, která je ohrožována pouze těžbou či výstavbou, živá příroda je neustále ovlivňována nejenom změnami klimatu, ale v posledních letech převážně intensivní lidskou činností. Dochází ke změnám chemizmu půdy vlivem exhalací škodlivých látek do ovzduší a v důsledku zemědělské činnosti, krajina je více ovlivňována různou stavební činností, exploatací lesů pomocí těžkých strojů, zvýšeným turistickým ruchem, narůstajícím počtem motorových vozidel, omezením pastvy hospodářských zvířat, nedostatečnou péčí o louky a pastviny, které zarůstají náletovými dřevinami, nevhodnými výsadbami v lesích a mnoha dalšími faktory, které se mohou negativně projevovat ve složení živé přírody a to zejména u drobných bezobratlých živočichů. Aby bylo možno kvalifikovaně hodnotit tyto faktory, je nutné znát výchozí stav, což znamená mít co nejpodrobnější informace o složení fauny. Pečlivě provedená inventarizace broučí fauny určitého území zachycující co nejvěrněji současný stav může být použita jako podklad k managementu území a v budoucnu pro případné srovnání a zhodnocení změn fauny sledovaného území.

ÚVOD

     Před deseti léty vydali autoři vlastním nákladem Katalog brouků CHKO Broumovsko (Hamet & Vancl 2005a). Je to první souborná faunistická práce týkající se brouků tohoto regionu. V době prvního vydání Katalogu brouků CHKO Broumovsko byly znalosti o fauně brouků této oblasti mizivé. Z dostupných pramenů nám nebyla známá práce, která by podrobněji zabývala faunistikou alespoň některé skupiny brouků tohoto regionu. Domníváme se, že tato skutečnost byla způsobena tím, že v podvědomí entomologů je představa, že toto území je ve srovnání s jinými málo atraktivní. Navíc území bylo v minulosti osídleno převážně sudetskými Němci, takže případné sbírky se po jejich odsunu nedochovaly. V literatuře zjištěné údaje jsou ojedinělé a týkají se jen několika málo druhů. Nejstarší jsou z roku 1936, kdy je doložen výskyt druhů: Hypera zoila (Scopoli, 1763) (Skuhrovec 2003), Byrrhus arietinus (data Boukal M. 2004), a Anthaxia cichorii (Kubáň pers. comm.). První dva uvedené druhy byly sbírány v Broumovských stěnách, třetí v Broumově. U těchto nálezů však chybí další podrobnosti. Materiál je uložen jednak v Moravském Zemském muzeu v Brně a jednak v Národním muzeu v Praze. Další údaj je o Onthophagus vitulus (Fabricius, 1776) z Police nad Metují z roku 1955 (Juřena 2000). Při pozdější revizi provedené Králem v roce 2007 bylo zjištěno, že se ale jedná o Onthophagus verticicornis (Laicharting, 1781) (Juřena 2008). V dalších letech uvádí Boháč (1979, 1982) tři druhy drabčíků, Janák (1992) čtyři druhy drabčíků a Likovský (1988) 10 druhů drabčíků podčeledi Aleocharinae. U brouků uváděných Likovským však není jasné, zda se jedná o druhy, které se na sledovaném území skutečně vyskytují, protože u jednotlivých druhů jsou uváděny lokality Hronov, Červený Kostelec a Malé Svatoňovice bez upřesňujících údajů. Katastrální území zmiňovaných míst leží totiž převážně již mimo hranice CHKO Broumovsko. Některé faunistické údaje o čeledi Cerambycidae publikoval Sláma (Sláma 1998). Je zde obsaženo celkem 36 druhů tesaříků, kteří se na tomto území vyskytují, avšak bez bližších údajů. Je uveden pouze faunistický mapový čtverec. Pouze u dvou druhů je bližší komentář. Několik dat o rodu Choleva z čeledi Leiodidae zveřejnil Růžička (1993). Matějíček s Boháčem (2003) publikovali výskyt Scaphisoma obenbergeri Löbl, 1963 z území CHKO Broumovsko jako nový druh pro Českou republiku.
     Skutečnost, že Broumovsko bylo po stránce broučí fauny prakticky neprozkoumané, nás přiměla k tomu, že jsme počátkem roku 1999 zahájili systematický faunistický průzkum celé oblasti (Hamet & Vancl 2003, Hamet et al. 2003, Vancl & Hamet 2004). Výsledky tohoto průzkumu a shromáždění dalších dostupných dat jsme vydali v roce 2005 vlastním nákladem v publikaci Katalog brouků CHKO Broumovsko (Hamet & Vancl 2005a). Po roce 2005, kdy jsme vydali výsledky našeho soustavného průzkum, bylo již publikováno několik dalších prací věnovaných tomuto regionu nebo práce, kde jsou uvedena některá dílčí data (Hamet et al. 2009, Hamet et al. 2014, Mikát et al. 2014, Sekerka 2007). Část dat věnovaných některým vybraným lokalitám je dostupná v materiálech uložených na Správě CHKO Broumovsko v Polici nad Metují (Hamet & Vancl 2005b, 2007 a, b, Vancl & Hamet 2004, 2006, 2007, 2008).
     Od doby vydání Katalogu uplynulo 10 let a za tu dobu byly podrobněji prozkoumány ještě další lokality a získána nová data od jiných sběratelů. Z těchto důvodů bylo připraveno nové rozšířené a opravené vydání katalogu brouků této oblasti. Některé druhy ze starších sběrů uváděných v Katalogu byly znovu prověřeny a redeterminovány. Tak byly podchyceny některé dřívější determinační omyly, případně nepřesnosti. Snažili jsme se také upravit nomenklaturu a systematiku podle posledních poznatků. V minulém vydání byl součástí práce CD disk*), na kterém byla uvedena všechna data o jednotlivých exemplářích a fotografická dokumentace lokalit. V tomto vydání jsou uvedena podrobnější data pouze u druhů uvedené v kapitole „Komentář k jednotlivým druhům“.

     *) Odkazy pro stažení dat z tohoto CD disku jsou umístěny na konci tohoto katalogu.

CHARAKTERISTIKA OBLASTI

     CHKO Broumovsko leží v severovýchodních Čechách. Z větší části je vymezena státní hranicí s Polskou republikou, na jihozápadě dosahuje k hřebenu Jestřebích hor. Zaujímá tedy prakticky celý Broumovský výběžek. CHKO byla zřízena Vyhláškou ministerstva životního prostředí č. 157 ze dne 27.3.1991. Celková plocha oblasti je 410 km2, nadmořská výška se zde pohybuje v rozmezí 350 – 880 m. Členitost terénu jakož i velké výškové rozdíly přispívají k poměrně značným klimatickým rozdílům, které se tu projevují i na docela krátkou vzdálenost. Na území se nacházejí dvě Národní přírodní rezervace (Adršpašsko-teplické skály a Broumovské stěny), které představují jedny z největších pískovcových skalních měst ve střední Evropě. Součástí CHKO je i dalších šest maloplošných chráněných území. Dále je zde více než 300 lokalit s výskytem ohrožených druhů rostlin či živočichů, nebo takových, na kterých je možno pozorovat důležité geologické, geologicko-morfologické či paleontologické jevy. Z celkové výměry CHKO tvoří asi 40% lesní porosty, 20% louky a pastviny, přes 30% je orná půda.
     Celá oblast spadá do tří rajonů dvou klimatických oblastí (Quitt 1971). Nejteplejší částí je střed jižní poloviny Broumovské kotliny – klimatická oblast mírně teplá – rajon MT 7. Zbytek Broumovské kotliny po úpatí Javořích hor a Broumovských stěn, Policko, Machovsko a Stárkovsko náleží do mírně teplé oblasti – rajon MT 2. Hřebenové partie Broumovských stěn, Javořích hor, Jestřebích hor, okolí Teplic nad Metují, Adršpachu a Jívky patří do klimaticky chladné oblasti a rajonu CH 7. Roční srážkový úhrn se pohybuje v rozmezí 650 – 1000 mm, sněhová pokrývka leží v průměru 70 – 90 dnů, místy až 120 dnů. Výjimečný klimatický charakter vykazují pískovcová skalní města (NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, PR Ostaš), kde se v hlubokých roklích tvoří výrazná klimatická inverze.
     Geologicky je oblast tvořena kontinentálními sedimenty a vulkanity svrchního karbonu a permu, jakož i kontinentálními usazeninami spodního triasu a mořskými sedimenty svrchní křídy. Po obvodu sem z Polska zasahují krystalinické masivy proterozoického a staropaleozoického stáří. Z hlediska geomorfologického CHKO Broumovsko vyplňuje převážně část geomorfologického celku Broumovská vrchovina, která se dále rozčleňuje do tří podcelků: Meziměstská vrchovina, Polická vrchovina a Žacléřská vrchovina (Faltysová et al. 2002).
     Podle současného fytogeografického členění náleží převážná část území k mezofytiku do fytogeografického okresu Sudetské mezihoří, v němž se rozlišují následující podokresy: Polická kotlina, Broumovská kotlina, Žaltman, Ostaš, Broumovské stěny, Javoří hory a Hejšovina. Adršpašsko-teplické skály jsou vyčleněny jako okres oreofytika, čímž se zdůrazňuje přítomnost horských druhů rostoucích v inverzních polohách (Faltysová et al. 2002). Výrazněji teplomilné druhy se vyskytují jen ve velmi omezeném počtu. Oblast se nachází v dubobukovém až smrkobukovém vegetačním stupni. Rekonstrukčně jsou zde zastoupeny především květnaté a acidofilní bučiny (Fagion, Luzulo-Fagion) Nejzachovalejšími lesními společenstvy jsou reliktní bory na kvádrových pískovcích (Dicrano-Pinion) a suťové lesy (Tilio-Acerion) na příkrých svazích údolí a kuest polické křídové pánve. Přirozené smrčiny (Piceion excelsae) se vyskytují pouze maloplošně v inverzních polohách skalních oblastí (Faltysová et al. 2002). I když se na území CHKO vyskytuje velké množství maloplošných mokřadů, vodní flora není příliš bohatá. Rašeliništní vegetace je přítomna jen ve zbytcích. Místy jsou hluboká rašeliniště Adršpašsko-teplických skal odumřelá a porostlá lesem. Lokality charakteru slanišť a přechodových rašelinišť jsou ojedinělé a nepříliš rozsáhlé. Specifické biotopy vznikaly a vznikají těžbou písku, kde na vlhkých a odtěžených plochách se vyskytují zajímavá společenstva. Jinou zajímavou lokalitou vzniklou lidskou činností je odkaliště bývalého dolu Bohumír a úpravny měděných rud (Kuprovka). Tato velice zajímavá lokalita s mnoha vzácnými brouky však postupně zarůstá a řada druhů je již vyhynulých nebo na pokraji vyhynutí.
     Území CHKO Broumovsko náleží k povodí řek Labe a Odry. Evropské rozvodí Baltského a Severního moře prochází hřebenem Broumovských a Mirošovských stěn. Jižní svahy Javořích hor, Broumovská kotlina, Meziměstská vrchovina a severovýchodní svahy Broumovských stěn patří do povodí Odry a odvodňuje je říčka Stěnava, která přitéká z Polska u Meziměstí. Po průtoku Broumovskou kotlinou opouští Stěnava naše území poblíž Otovic, kde je i nejnižší nadmořská výška celého CHKO (350 m). Do Stěnavy ústí řada menších potoků, které často napájejí převážně malé rybníčky. Zbývající větší část území CHKO patří do povodí Labe, kam odvádí vodu Metuje. Její významnější levobřežní přítoky jsou: Adršpašský, Zdoňovský a Pěkovský potok, Ledhujka a Židovka. Z pravobřežních přítoků zasluhuje pozornost Skalní potok, který protéká druhou polovinou Vlčí rokle v Adršpašsko-teplických skalách a Dřevíč se svým větším přítokem potokem Jívkou. V celé oblasti se nachází množství nejrůznějších mokřadů a pramenišť s nepříliš bohatou flórou. Je zde také mnoho malých rybníčků, které jsou většinou obhospodařovány různými organizacemi zabývajícími se chovem ryb. Největší vodní plochou v Broumovské kotlině je rybník Šlégl (na mapách uváděný také jako Kačinec). Má bohatou, floristicky cennou pobřežní vegetaci a zároveň je i významnou ornitologickou lokalitou.
     Území CHKO Broumovsko se rozprostírá na následujících faunistických mapových čtvercích: 5362-64, 5462-64 a 5562-63. Některé faunistické čtverce však zasahují do zkoumané oblasti jen malým okrajem.
 

MATERIÁL A METODIKA

     Práce obsahuje všechny údaje, které se nám podařilo shromáždit. Z dostupné literatury jsme zjistili jen málo údajů. Spolehlivé a úplné literární záznamy jsme zjistili pouze u 10 druhů. Další část dat tvoří údaje, které nám poskytli jednotliví sběratelé, případně výpisy ze sbírek sběratelů, kteří v tomto regionu sbírali. Excerpovali jsme a případně revidovali materiál ve sbírkách kolegů, kteří na tomto území dříve sbírali. Byli to Rudolf Macek z Náchoda, Milan Pasker ze Žďáru nad Metují, Jaroslav Seifert z Police nad Metují, Jan Souček z Meziměstí a Jiří Straka z Machova. Získali jsme také data pocházející z biomonitoringu, který v této oblasti prováděl Entomologický ústav AV ČR v letech 1995-1997 a týkal se čeledě Carabidae. Další faunistická data nám laskavě poskytli tito kolegové: Boukal Milan – Pardubice, Boža Petr – Ostrava, Fikáček Martin – Praha, Hájek Jiří – Praha, Hanzl Miloš – Dřevíč, Jarouš Milan – Velké Svatoňovice, Jelínek Jaroslav – Újezd u Chocně, Jeziorski Petr – Havířov, Martin Just – Trutnov, Klouček Jiří – Pardubice, Krátký Jiří – Hradec Králové, Mantič Marion – Hlučín-Bobrovníky, Matějíček Jan – Hradec Králové, Mertlík Josef – Opatovice nad Labem, Mikát Miroslav – Hradec Králové, Mlejnek Roman – Pardubice, Mocek Bohumil – Hradec Králové, Moravec Jan – Praha, Moravec Pavel – Litoměřice, Patrný Ladislav – Meziměstí, Pelikán Jan – Hradec Králové, Pohl František – Police nad Metují, Prouza Jaroslav – Hradec Králové, Putz Milan – Řevnice, Resl Jaroslav – Sněžné, Richter Bazil – Velké Petrovice, Rousek Antonín – Adršpach, Růžička Jan – Praha, Růžička Vlastimil – České Budějovice, Sekerka Lukáš – Praha, Spíšek Jiří – Náchod, Souček Jan – Meziměstí, Staněk Tomáš – Hradec Králové, Straka Jiří – Machov, Strejček Jaromír – Praha, Štajerová Kateřina – Třebechovice pod Orebem, Trávníček Dušan – Zlín, Tůma Jan – Police nad Metují, Udržal Radek – Pardubice, Uhlíř Karel – Česká Skalice, Vávra Jiří – Ostrava, Včelička Petr – Praha, Vrána Josef – Česká Čermná, Zeman Jiří – Broumov, Zíma Petr – Machov.
     Sbíráno bylo celkem na 218 lokalitách. Názvy lokalit jsou dány katastrální příslušností, a pokud bylo možno zjistit, jsou uvedeny ještě blíže určující údaje. U starších sběrů jiných sběratelů než autorů se nepodařilo vždy upřesnit jednoznačně polohu lokality, a proto je uvedeno pouze katastrální území.
     Brouci byli sbíráni běžnými způsoby, tj. smykem, oklepem, prosevy, pomocí nárazových pastí, zemních pastí bez návnady, vodními sítěmi, vyšlapáváním a individuálním sběrem. Přínosem byl také obsah feromonových kůrovcových lapačů, který nám laskavě a obětavě poskytoval ing. Jiří Beran z Police nad Metují. Odchyt na světlo a noční smyk byly použity jen ojediněle. Po usmrcení byli brouci preparováni běžným způsobem, u druhů, u nichž není determinace podle zevních znaků jednoznačná, byl vypreparován penis, případně spermateka. Determinovaný materiál je uložen u jednotlivých sběratelů.
     Na determinaci jednotlivých čeledí se kromě autorů podíleli tito kolegové: Bezděk Aleš – České Budějovice, Bílý Svatopluk – Praha, Boháč Jaroslav – České Budějovice, Boukal David – České Budějovice, Boukal Milan – Pardubice, Boža Petr – Ostrava, Červenka Radek – Praha, Čížek Petr – Žamberk, Dušek Miloš – Hradec Králové, Dvořák Libor – Mariánské Lázně, Ernest Ladislav – Nymburk, Fiala Martin – Trutnov, Fikáček Martin – Praha, Fremuth Jan – Hradec Králové, Hájek Jiří – Praha, , Háva Jiří – Praha, Hejda Radek – Praha, Hejkal Jiří – Kraslice, Hieke Fritz – Berlín, Hlaváč Petr – Praha, Horák Jan – Praha, Hromádka Lubomír – Praha, Janák Jiří – Rtyně nad Bílinou, Januš Jiří - Kladno, Jarouš Milan – Velké Svatoňovice, Jaszay Tomáš – Bardejov, Jelínek Jaroslav – Újezd u Chocně, Jelínek Josef – Praha, Jeziorski Petr – Havířov, Just Martin – Trutnov, Klouček Jiří – Pardubice, Kovář Ivo – Praha, Král David – Praha, Krásenský Pavel – Chomutov, Krátký Jiří – Hradec Králové, Kurbatov Sergej – Moskva, Lackner Tomáš – Bratislava, Löbl Ivan – Ženeva, Macek Rudolf – Náchod, Mantič Marion - Hlučín – Bobrovníky, Matějíček Jan – Hradec Králové, Mertlík Josef – Opatovice nad Labem, Míka Pavel – Praha, Mikát Miroslav – Hradec Králové, Moravec Jan – Praha, Moravec Pavel – Litoměřice, Nakládal Oto – Praha, Patrný Ladisav – Meziměstí, Pelikán Jan – Hradec Králové, Poláček Karel – Vysoké Mýto, Prouza Jaroslav – Hradec Králové, Průdek Pavel – Brno, Půlpán Jan – Praha, Putz Milan – Řevnice, Rakovič Miloslav – Praha, Rybárik Tomáš – Choceň, Richter Bazil – Velké Petrovice, Rous Rudolf – Praha, Růžička Jan – Praha, Seifert Jaroslav – Police nad Metují, Sekerka Lukáš – Liberec, Skalický Stanislav – Ústí nad Orlicí, Skuhrovec Jiří – Praha, Sörensson Mikael – Lund, Švédsko, Skalický Stanislav – Ústí nad Orlicí, Souček Jan – Meziměstí, Spíšek Jiří – Náchod, Straka Jiří – Machov, Strejček Jaromír – Praha, Šíma Adam – Praha, Špryňar Pavel – Praha, Štajerová Kateřina – Třebechovice pod Orebem, Šťastný Jaroslav – Liberec, Štourač Petr – Praha, Švec Zdeněk – Praha, Švihla Vladimír – Praha, Trávníček Dušan – Zlín, Týr Václav – Žihle, Udržal Radek – Pardubice, Uhlíř Karel – Česká Skalice, Včelička Petr – Praha, Veselý Rudolf – Praha, Voda Josef – Týniště nad Orlicí, Vonička Pavel – Liberec, Voříšek Jiří – Jirkov, Vrána Josef – Česká Čermá, Zahradník Petr – Praha, Zbuzek Bořivoj – Praha, Zieris Ladislav – Pardubice.
     Nomenklatura je u čeledě Carabidae zpracována podle Hůrky (1996), u čeledí vodních brouků (Dryopidae, Dytiscidae, Gyrinidae, Elmidae, Haliplidae, Helophoridae, Heteroceridae, Hydraenidae, Hydrochidae, Hydrophilidae, Hygrobiidae, Noteridae, Scirtidae) vycházíme z Katalogu vodních brouků České republiky (Boukal et al. 2007). U nadčeledi Curculionidea s výjimkou podčeledě Scolytinae, byl použit Katalog nosatcovitých brouků (Benedikt et al. 2010). U čeledě Nitidulidae byla použita práce Audisio et al. (2000, 2001). U čeledě Staphylinidae vycházíme z prací Assinga & Schülka (2006, 2011). Dříve samostatná čeleď Scydmaenidae byla zařazena jako podčeleď Scydmaeninae do čeledě Staphylinidae (Grebennikov & Newton 2009). U zbývajících skupin vycházíme z jednotlivých dílů Katalogu palearktických brouků (Löbl & Smetana 2004, 2006, 2007, 2008, 2010).
     Řazení čeledí a druhů v tabulkách je abecední. Nepoužíváme řazení podle systematiky, protože ta podléhá stále změnám. Navíc tato práce by měla sloužit i pro potřeby neodborníků, pro které by systematické řazení, které se stále mění, bylo naprosto nepřehledné. Vycházíme z filozofie, že smyslem faunistické práce není řešení nomenklatorických problémů, ale prezentace jednotlivých druhů tak, aby bylo i s odstupem let jasné, o jaký taxon se jednalo. Přitom je zcela nepodstatné, zda byl zařazen do jiné čeledi či podčeledi a podobně. Základem zde zůstává jasně definovaný druh, případně poddruh.
     Použitá botanická terminologie byla upravena podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002).

CHARAKTERISTIKA LOKALIT

     V abecedním sledu jsou uvedeny stručné charakteristiky jednotlivých lokalit. U některých je uveden pouze katastr lokality bez bližší specifikace. Jsou to lokality uváděné jinými sběrateli, u nichž se nám nepodařilo blíže objasnit místo sběru. Před každým popisem je pořadové číslo lokality, pod kterým jsou tato místa uváděná v tabulkách. U každé je uveden také faunistický mapový čtverec a orientační nadmořská výška.
 

1. Adršpach – 5362 d, 518 m n. m., bez bližšího určení.
2. Adršpach – břehy Metuje – 5362 d, 490 m n. m., Metuje protéká katastrálním územím Adršpachu širokou nivou, tvořenou místy sečenými, místy podmáčenými a neudržovanými loukami, s hojným porostem náletových dřevin (převážně vrbami). Břehy řeky částečně regulované, částečně přirozené, s písčito-štěrkovými naplaveninami.
3. Adršpach – Bučina – 5362 d, 600 m n. m., náhorní plošina Adršpašských skal nad dolní částí Vlčí rokle. Porosty jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami, zbytky bučin a reliktních borů.
4. Adršpach – Bučnice – 5362 d, 510 m n. m., údolí Metuje s pcháčovými loukami, většinou nesečenými. Břehy zarostlé pobřežními dřevinami. Přiléhající lesy jsou tvořeny kulturními smrčinami.
5. Adršpach – Černý důl – 5362 c, 550 m n. m., údolí severně od Horního Adršpachu na jihovýchodních svazích Hraničního hřbetu. Údolí je podmáčené, bohatě zarostlé přesličkou, ostřicemi, v horní části rašeliník. Prameniště typu heleokren.
6. Adršpach – Dolní mlýn – 5362 d, 610 m n. m., niva Metuje s vlhkými neudržovanými loukami.
7. Adršpach – Kalousy – 5362 d, 650 m n. m., pramenná oblast Metuje narušená melioracemi. Podél drobné vodoteče porosty náletových dřevin a na svahu zruderalizovaná luční lada. Nevelký mokřadní biotop v prostoru zaniklého rybníčku. Louky navazují na okraj lesa tvořeného převážně smrkovými monokulturami s roztroušenými náletovými dřevinami (bříza, jíva, olše, topol).
8. Adršpach – křižovatka na Zdoňov – 5362d, 560 m n. m., částečně vytěžené rašeliniště v nivě Zdoňovského potoka se třemi uměle vytvořenými drobnými vodními plochami s bohatým litorálem, které se postupně zazemňují. Porosty náletových dřevin a nerozsáhlé zbytky rašeliništní vegetace vzniklé sukcesí na vytěžených plochách. V okolí druhově bohaté pcháčové louky v posledních letech nesečené.
9. Adršpach – Mořské oko – 5362 d, 560 m n. m., tůň v podmáčené louce velikosti asi 5x10m, bahnité dno.
10. Adršpach – pískovna – 5362d, 560 m n. m., částečně zatopený starý lom – pískovna na okraji komplexu Adršpašských skal. Porosty náletových dřevin a iniciální sukcesní stádia na oligotrofním substrátu. Pobřežní vegetace velmi sporá, minimum vodních rostlin.
11. Adršpach – Pod Bučinou – 5362 d, 550 m n. m., niva Metuje s podmáčenými loukami a hojnými náletovými a pobřežními dřevinami.
12. Adršpach – Ptačí příkop – 5362d, 640 m n. m., rokle ústící do Vlčí rokle. V dolní části protéká potůček v balvanité suti. Dno a úbočí zarostlé smrkovou monokulturou, ve vyšších partiích zbytky reliktních borů.
13. Adršpach – Spálený mlýn – 5362d, 600 m n. m., okrajová část Adršpašských skal s převážně smrkovými porosty a svahovým prameništěm. V navazující nivě Metuje zanedbané louky a mladé olšiny.
14. Adršpach – Vlčí rokle – 5362d, 640 m n. m., hluboko zaříznutá inverzní rokle, která odděluje Adršpašské skály od Teplických skal. Na skalních stanovištích reliktní bory (Betulo carpaticae-Pinetum). Na svazích kulturní smrkové porosty, na dně údolí místy přirozené smrčiny, zvláště podmáčené až rašelinné.
15. Bělý – Písčitý důl – 5463 d, 510 m n. m., jihozápadní úbočí Broumovských stěn. Lesy jsou převážně smrkové monokultury s ostrůvky bučin. Nivy potůčků s rozsáhlými vlhkými loukami, částečně kosenými. V dolní části dva rybníčky, z nichž jeden je hospodářsky využívaný.
16. Bezděkov – Mýto – 5463c, 420 m n. m., suťové lesy a květnaté bučiny na příkrých svazích se slínovcovými skalními výchozy. Niva na soutoku potoka Židovky s Metují s vlhkými loukami a břehovými porosty.
16 a. Bohdašín – rybníčky – 5363 c, 475 m n. m., kulturní, zamokřené louky pod lokalitou Mořská transgrese. Louka je odvoňovaná bezejmenným potůčkem, který protéká čtyřmi, malými rybníčky.
16 b. Bohdašín – Mořská transgrese – 5363 c, 500 m n. m., lokalita se nachází přibližně 200 m severozápadně od železniční zastávky Bohdašín (trať Teplice nad Metují – Meziměstí). Jedná se o odkryv vrstev ze svrchní křídy ve stěně bývalého lomu. Příkrý svah nad lomem, zahrnuje suťový svah s lesním porostem tvořeným dřevinami přírodě blízké druhové skladby (buk lesní, javor klen). Dno lomu tvoří podmáčená plocha s mokřadní vegetací, na lom navazují sečené louky, které jsou místy podmáčené.
17. Božanov – 5464 c, 435 m n. m., bez bližšího určení.
18. Božanov – Břidlicová stráň – 5464 c, 430 m n. m., výchoz červenohnědých arkózových pískovců a slepenců tvořících nesouvislou skalní stěnu. Na svazích náletové dřeviny a smíšené lesní porosty – smrk, modřín, borovice.
19. Božanov – Červený vršek – 5464 c, 445 m n. m., smíšené lesy, převaha smrkových monokultur. Louky převážně sečené.
20. Božanov – Lomeček – 5464 c, 420 m n. m., remízek s bohatým ruderálem, náletovými dřevinami s převahou břízy mezi intenzivně obhospodařovanými poli.
21. Božanov – Lopota – 5464 c, 700 m n. m., pohraniční vrchol, patřící již do skupiny Stolových hor. Úbočí zarostlé smíšeným buko-smrkovým lesem, na skalách zbytky reliktních borů. Ve vrcholové partii menší rašeliniště.
22. Božanov – louky u Božanova – 5464 c, 440 m n. m., polokulturní svahové louky a prameniště na úpatí Koruny a Božanovského Špičáku s výskytem vstavačovitých rostlin. Přilehlé kraje lesa převážně bukové.
23. Božanov – Na končinách – 5464 c, 380 m n. m., niva Božanovského potoka s obdělávanými poli a sečenými loukami.
24. Božanov – Pod Božanovským Špičákem – 5463d, 700 m n. m., prameniště v mladém, převážně smrkovém porostu s příměsí buku. V okolí starší smrkové porosty i holiny. Místy balvanitý terén.
25. Božanov – Punarův les – 5464 c, 420 m n. m., ostrůvek lesa obklopený rozsáhlými obdělávanými poli s rybníčkem a mokřady. Část lesa jsou převážně smrkové monokultury s příměsí borovice, na podmáčené části zbytky lužního lesa.
26. Božanov – Studená Voda – 5464 c, 425 m n. m., široká niva potoka s převážně přirozenými břehy, bohatou pobřežní vegetací. Mokřadní louky převážně nekosené.
27. Božanov – U kapličky – 5464 c, 400 m n. m., břeh potoka na přechodu mezi loukami a převážně listnatými lesními porosty.
28. Broumov – 5463 b, 400 m n. m., bez bližšího určení.
29. Broumov – rybník Cígl – 5463 b, 395 m n. m., hospodářsky využívaný rybník s bohatým pásmem pobřežní vegetace a mokřadními loukami částečně sečenými. Na severním okraji malé území s vegetací rašelinného charakteru.
30. Broumov – rybník Katovna – 5463 b, 395 m n. m., malý rybník hospodářsky využívaný s pobřežní vegetací a vlhkými loukami.
31. Broumovské stěny – 5463 bd, 772 m n. m., bez bližšího určení.
32. Broumovské stěny – Božanovský Špičák – 5463 d, 772 m n. m., nejvyšší vrchol Broumovských stěn, v jihovýchodní části tvořen kvádrovými pískovci. Ve vrcholové partii zbytky reliktních borů, převaha kulturních smrčin s porosty břízy. Jihovýchodní svahy se zbytky suťových bučin.
33. Broumovské stěny – Hájkova rokle – 5463 d, 580 m n. m., rokle s četnými skalními útvary kvádrových pískovců, převažují kulturní smrkové porosty a mladší porosty s břízou.
34. Broumovské stěny – Honské sedlo (sedlo Pasa) – 5463 b, 590 m n. m., v sedle překračuje silnice z Police nad Metují do Broumova hřeben Broumovských stěn. Okolí sedla jsou smrkové monokultury s příměsí modřínu. Při okraji lesa větší množství kup mravenců lesních. Na les navazují pravidelně sečené louky.
35. Broumovské stěny – Honský Špičák – 5463ab, 652 m n. m., zbytek květnaté bučiny na kuestě. V okolí převážně kulturní smrčiny.
36. Broumovské stěny – Hvězda – 5463b, 660 m n. m., při hraně kuesty výrazné skalní pásmo kvádrových pískovců, v okolí smrkové kultury a na svazích květnaté i kyselé bučiny.
36. a. Broumovské stěny – jeskyně pod Luciferem – 5463 d, 575-600 m n. m., jeskyně vznikla v mohutném blokovém závalu na dně údolí zdrojnice Martínkovického potoka. Spletitý jeskynní systém tvoří nahromaděné pískovcové bloky, jejichž mocnost dosahuje místy až 15 m. Systém je asi 300 m dlouhý a po jeho dně protéká potok, který se místy noří do sutě. Mikroklima jeskyně je velmi chladné, sníh se zde udržuje často až do léta.
37. Broumovské stěny – Junácká vyhlídka – 5463 d, 600 m n. m., menší skalní město kvádrových pískovců se smíšenými porosty smrku, buku a břízy.
38. Broumovské stěny – kaple sv. Huberta – 5463 b, 510 m n. m., v okolí převážně smrkové monokultury a výsadby borovice. Směrem k hřebenu navazují bučiny na balvanitých sutích.
39. Broumovské stěny – Koruna – 5463 d, 769 m n. m., výrazný vrchol jihovýchodní části Broumovských stěn se strmými skalními stěnami spadajícími k severu a severovýchodu. Na strmých svazích suťové bukové lesy, ve vrcholových partiích převaha smrkových kultur s hojnou příměsí břízy.
40. Broumovské stěny – Kovářova rokle – 5463 b, 540 m n. m., rokle s četnými skalními útvary kvádrových pískovců, převažují kulturní smrkové porosty a mladší porosty s břízou. V horní části nevelká rašelinná plocha.
41. Broumovské stěny – Laudonovy valy – 5463 b, 630 m n. m., kuesta mezi Hvězdou a Honským Špičákem. Velmi strmé severovýchodní svahy místy se starým buko-klenovým porostem s bohatým bylinným patrem.
42. Broumovské stěny – Modrý kámen – 5463 b, 680 m n. m., vrcholová partie Broumovských stěn tvořená převážně smrkovými kulturami s hojnou příměsí břízy.
43. Broumovské stěny – Slavenská vyhlídka – 5463 d, 640 m n. m., na hřebeni Broumovských stěn menší skalní útvary kvádrových pískovců, převaha mladých smrkových a březových porostů. Nevelké rašelinné plochy.
43 a. Broumovské stěny-Strážná hora – 5463 b, 689 m n. m., lokalita leží na hraně kuesty mezi Hvězdou a Honským Špičákem. Severovýchodní svahy jsou velmi strmé, místy se starým buko-klenovým porostem a bohatým bylinným patrem. Na hraně vystupují menší skalní bloky kvádrových pískovců. Jihovýchodní svahy jsou pozvolnější a pokrývají je převážně smrkové monokultury.
44. Broumovské stěny – Třešňová rokle – 5463 d, 500 m n. m., rokle široce otevřená k severovýchodu, prameniště Martínkovického potoka. Smíšené suťové lesy s převahou smrku, na dně rokle na zamokřeném podkladě olše, bříza, jíva.
45. Broumovské stěny – U Václava – 5463 b, 550 m n. m., křižovatka na Pánově cestě před jejím stoupáním na hřeben Broumovských stěn. Okolní porosty mezi kvádrovými pískovci jsou tvořeny do značné míry smrkovými monokulturami s větší příměsí listnatých dřevin (buk, bříza) a s vtroušenými borovicemi.
46. Broumovské stěny – Velká kupa – 5463 d, 700 m n. m., vrcholek s výraznými skalními útvary (věže, skalní brána apod.) porostlý převážně smrkovými kulturami, mezi skalami hojná příměs břízy.
47. Broumovské stěny – Zaječí rokle – 5463 d, 500 m n. m., úzká rokle odbočující z Třešňové rokle porostlá téměř výhradně smrkovými kulturami.
48. Broumovské stěny – Zelený hájek – 5463d, 680 m n. m., plošina s podmáčenou, převážně mladou smrčinou s výskytem slatinné vegetace.
49. Březová – 5363 c, 460 m n. m., bez bližšího určení.
50. Březová – písník – 5363c, 470 m n. m., starý písník s různými sukcesními stádii (vřesoviště, mladé porosty s převahou borovice a břízy z náletu, iniciální stádia na podmáčených plochách, pcháčová louka aj.). Na dně vysychající tůňka s bohatou mokřadní vegetací.
50 a. Česká Metuje – Pískovcové sloupky – 5463 a, 450 m n. m., předmětem ochrany je zde unikátní geologický jev, tzv. pískovcové sloupky, které vznikly krasověním ve vrstvě svrchnokřídových sedimentů s vyšším obsahem vápníku. Lokalita je situována na příkrém levobřežním svahu údolí řeky Metuje. Lesní společenstva lokality spadají do rámce květnatých bučin (druhová skladba je posunuta v neprospěch buku) a suťových lesů. Bylinné patro na zalesněné stráni je velmi pestré. Je to dáno jak příznivým podložím s dostatkem dvojmocných bází uvolňovaných postupným zvětráváním matečné horniny, tak i tím, že ve stromovém patru převládají listnáče (jasan, lípa, jilm, javor klen, javor mléč, buk), které spoluvytvářejí příznivé formy humusu.
51. Česká Metuje – Pušvíza – 5463 a, 470 m n. m., suťová bučina s bohatým bylinným a keřovým patrem, mezi okrajem lesa a nivou Metuje květnaté louky. Okrajem protéká malý potůček. Botanicky významná lokalita.
52. Česká Metuje – Skalka – 5462 b, 500 m n. m., osada podél potoka Vlásenka, v okolí nepravidelně sečené louky navazující na lesní porosty převážně smrkových kultur.
53. Česká Metuje – Solovický dvůr – 5462 b, 550 m n. m., hospodářská stavení v sedle Stárkovské kuesty nad potokem Dřevíč na silnici Stárkov – Česká Metuje. Za statkem rozsáhlý třešňový sad v současnosti neudržovaný s přestárlými stromy. Mezi stromy nesečené travní porosty. Malé prameniště odvodňované potůčkem do potoka Vlásenka.
54. Česká Metuje – Vejsarů les – 5463 c, 440 m n. m., ostrůvek lesa, převážně smrkové monokultury v obdělávaných polích. Na okraji lesa blíže k železniční trati malý rybníček hospodářsky nevyužívaný a postupně zarůstající s pásmem pobřežní vegetace a vodními rostlinami.
55. Dědov – 5463 a, 470 m n. m., jihovýchodně exponovaná stráň na okraji vesnice se zbytky starého ovocného sadu a ojedinělými náletovými keři přecházejícími po stranách do porostu javoru a jasanu. Menší část okolních luk je pravidelně kosena.
56. Dědov – břehy Metuje – 5463 a, 470 m n. m., meandrující niva řeky Metuje s pobřežními dřevinami a štěrkopísčitými naplaveninami.
57. Dědov – Bukalán – 5463 a, 510 m n. m., jihovýchodní svah pahorku Hejda nad potokem Klučanka. Suťová bučina s bohatým bylinným patrem.
58. Dědov – Klučanka – 5463 a, 480 m n. m., vlhká louka, olšina podél potoka a porosty náletových dřevin (zejména břízy). V dolní části bývalé koupaliště, bylo částečně zazemněné s bohatou vodní vegetací. V současnosti je již opět obnovené.
59. Dědov – náhon – 5463 a, 460 m n. m., odtokový kanál z bývalého mlýna v meandru řeky Metuje. V horním konci částečně zazemněný, zarostlý bohatou vegetací a zastíněný listnatými dřevinami.
60. Dědov – Za továrnou – 5463 a, 460 m n. m., meandr řeky Metuje s pobřežními dřevinami a přilehlými sečenými loukami.
61. Hejtmánkovice – Hynčická olšina – 5363 d, 420 m n. m., podmáčené olšiny v nivě říčky Stěnavy.
62. Hejtmánkovice – Mlýnský vrch – 5363 d, 520 m n. m., táhlý vrch oddělující údolí Stěnavy od údolí, ve kterém se prostírá vesnice Hejtmánkovice. Vrch tvořen prakticky výhradně smrkovou monokulturou. Na vrcholu podél cesty pozoruhodné nakupení desítek kup mravenišť mravence lesního.
63. Hejtmánkovice – rybník – 5463 b, 420 m n. m., hospodářsky využívaný rybník v polích obklopený širším pásmem rákosin a mokřadní vegetace s pobřežním porostem vrb, olší a topolů.
64. Heřmánkovice – 5364 c, 450 m n. m., bez bližšího určení.
65. Heřmánkovice – Heřmánkovické údolí – 5364 c, 520 m n. m., dlouhé údolí v jižních svazích Javořích hor. Přilehlé svahy jsou porostlé převážně smrčinami, místy se vtroušenými bukovými porosty.
66. Heřmánkovice – Jelení vrch – jižní svahy – 5363 b, 750 m n. m., na jižních svazích převaha bukových lesů.
67. Heřmánkovice – prameniště – 5363 d – 5364 c, 460 m n. m., prameniště ve vlhké louce pod lesem na okraji obce napájející malou vodní nádrž. Typická prameništní vegetace.
68. Heřmánkovice – Rybníčky Obory – 5364 c, 510 m n. m., kaskáda malých rybníčků v dolní části Heřmánkovického údolí s nepříliš hojnou mokřadní vegetací. Rybníčky převážně zastíněny okolním smíšeným lesem. Poblíž rybníčků při okraji lesa četné kupy mravenišť.
69. Hlavňov – 5463 b, 520 m n. m., bez bližšího určení.
70. Hlavňov – Rybníčky pod mlýnem – 5463 b, 470 m n. m., neudržovaná pramenná louka s náletovými porosty jívy a olší na dolním konci vesnice s několika malými bahnitými rybníčky.
71. Hlavňov – salaš – 5463 b, 540 m n. m., smrková monokultura s lesním potůčkem přecházejícím na okraji lesa v bahniště využívané zvěří jako kaliště.
72. Hlavňov – Suchý Důl - rybník v polích – 5463 b, 560 m n. m., malý, bahnitý, sezónní rybníček napájený povrchovou vodou z okolních intenzivně využívaných pastvin. Nachází se nad kravínem, na levé straně od silnice z Hlavňova do Suchého Dolu, napravo od cesty do Kovářovy rokle. Okolo rybníčku porost javorů a náletových keřů.
72. a. Hodkovice – prameny Dřevíče – 5362 c, 590 m n. m. – mokřadní louky s pestrou vegetací.
73. Horní Dřevíč – 5463 c, 400 m n. m., bez bližšího určení.
74. Horní Dřevíč – potok Dřevíč – 5463 c, 390 m n. m., přirozené břehy potoka Dřevíč s bohatými břehovými porosty, podmáčené louky s bohatou vegetací, bledulové louky.
75. Horní Teplice – 5363 c, 500 m n. m., bez bližšího určení.
76. Horní Teplice – Nad Zbořeništi – 5363 c, 540 m n. m., nevelký rybník a přechodové rašeliniště, polokulturní svahové a vlhké louky, mokřadní vrbiny a porosty náletových dřevin.
77. Horní Vernéřovice – Janovická niva – 5462 b, 490 m n. m., niva potoka Dřevíč s mokřadními loukami a pestrou mokřadní vegetací, přirozené břehy s pobřežními dřevinami. Louky částečně sečené.
78. Horní Vernéřovice – Rač – 5462 ab, 680 m n. m., lokalitu tvoří rozsáhlý lesní porost, který je tvořen jak bukovými lesy, tak smíšenými porosty buku a smrku. Převažují ale smrkové monokultury. Jsou zde četná prameniště, z nichž většina je silně zastíněná a prakticky zcela bez vegetace. Na řadě míst jsou balvaniště, tvořená kyselými horninami. Velikost balvanů zřídka dosahuje 2 m, převážně jsou menší a někdy tvoří i malé skupiny. Téměř ve všech případech jsou tato místa v zástinu lesa, vegetace je zde velmi sporá a je tvořena hlavně mechorosty a kapraďorosty. Květnaté bučiny jsou zde zastoupeny dvěma asociacemi. Jednak je to asociace Dentario enneaphylli – Fagetum, která je malého rozsahu především pod vrcholem Hradiště kde byly staré bukové porosty s velmi dobře vyvinutým bylinným patrem. V současné době byly vytěženy. Druhá asociace, která je zastoupená v daleko větší míře je Festuco altissimae – Fagetum. Ta je zastoupena hojně v oblastech s rozptýlenými balvany, kde bukové porosty tvoří stromy ve stáří kolem 60 – 70 let.
79. Hronov – 5563 a, 400 m n. m., bez bližšího určení.
80. Hynčice – 5363 d, 410 m n. m., bez bližšího určení.
81. Hynčice – Uhlířské údolí – 5363 d, 540 m n. m., k jihu obrácené dlouhé údolí na jižních svazích Javořích hor. Úbočí pokrývají převážně smrkové monokultury, místy smíšený les a zbytky starších bukových porostů.
82. Chlívce – 5462 d, 540 m n. m., malá osada na severovýchodních svazích Jestřebích hor. Přiléhající lesy jsou smrkové monokultury. Na svazích v okolí osady louky, částečně sečené, částečně využívané jako pastviny.
83. Chvaleč – Přední Hradiště – 5462 a, 650 m n. m., hřbet zalesněný převážně smrkovými monokulturami s malými zbytky květnatých bučin. Okraje lesů s plochami křovin navazují na pravidelně sečené louky.
84. Janovice – 5462 b, 570 m n. m., bez bližšího určení.
85. Janovice – Liščí hora – 5462 b, 710 m n. m., vrcholek na jihozápadním okraji Adršpašských skal. Lesy jsou převážně kulturní smrčiny s příměsí listnatých dřevin a borovic.
86. Janovice – Záboř – 5462 b, 600 m n. m. Rozsáhlé louky sousedící s jižním okrajem Teplických skal. Louky nepravidelně sečené, část využívaná jako pastviny koní. Lesní lemy tvořeny buky a smrky s příměsí náletových dřevin (bříza, jíva, klen, jeřáb).
86 a. Janovice – Za drahou – 5462 a, 570m n. m., mokřadní louky s bohatou vegetací podél bezejmenného potůčku, obklopené smrkovými monokulturami.
87. Janovičky – 5364 c, 580 m n. m., bez bližšího určení.
88. Janovičky – mokřad – 5364 c, 510 m n. m., mokřadní louka na prameništi s pestrou mokřadní vegetací.
89. Janovičky – tůň – 5364 c, 600 m n. m., větší tůň při okraji obce s mokřadní vegetací a pobřežními dřevinami. Dno tůně je bahnité, dochází k postupnému zazemňování.
90. Jestřebí hory – 5462 acd, 450 - 739 m n. m., bez bližšího určení.
91. Jestřebí hory – jižní svah Kolčarky – 5462 c, 600 m n. m., svahy porostlé převážně bučinami různého stáří, okraje lesa s pestrým křovinatým porostem a loukami využívanými jako pastviny.
92. Jestřebí hory – severovýchodní svah Žaltmanu – 5462 a, 650 m n. m., úbočí nejvyššího vrcholu Jestřebích hor (742 m n. m.) porostlé smrkovými porosty s příměsí modřínu, břízy a buku.
93. Jetřichov – 5363 d, 455 m n. m., bez bližšího určení.
94. Jetřichov – Jetřichovská louka – 5363 cd, 480 m n. m., polokulturní louka, podél vodoteče vlhká, nesečená a degradující, blíže k silnici mezofilní.
95. Jetřichov – lom Na Pasách – 5463 b, 520 m n. m., iniciální sukcesní stadia a porosty náletových dřevin. Periodicky zamokřené plochy.
96. Jetřichov – Nad křižovatkou – 5463 b, 510 m n. m., malý, lesní, v létě vysychající potůček ve smrkové monokultuře pod silnicí, na začátku lesa nad Jetřichovskou křižovatkou.
97. Jetřichov – pastviny – 5363 c, 470 m n. m., louky v okolí stejnojmenné obce v současné době využívané pro pastvu hospodářských zvířat, převážně koní.
98. Jetřichov – písník – 5463 a, 480 m n. m., činná pískovna. Ve vytěžených partiích mělké tůňky s minimální nebo žádnou vegetací, iniciální stadia porostů náletových dřevin.
99. Jetřichov – rašeliniště – 5363 c, 460 m n. m., komplex pcháčových a bezkolencových luk na částečně odvodněném rašeliništi a v jeho okolí. V sousedství převážně smrkový les na rašelinném substrátu. Územím protéká potůček, na loučce uvnitř lesa několik malých tůněk. Jihovýchodní část území mimo rašeliniště byla v minulosti využívána jako orná půda, dnes jsou zde zruderalizované travinné porosty.
100. Jívka – 5462 d, 460 m n. m., bez bližšího určení.
101. Jívka – Kuprovka – 5462 d, 490 m n. m., odkaliště bývalého dolu Bohumír a úpravny měděných rud. Po jejich zpracování se v tomto prostoru ukládaly naplaveniny. Na většině ploch s velmi jemným minerálním materiálem jsou iniciální sukcesní stadia a mladé výsadby borovic. Nerozsáhlé vodní plochy a mokřadní biotopy se postupně zazemňují a zarůstají rákosem.
102. Jívka – údolí potoka Jívky – 5462 d, 460 m n. m., údolí potoka s olšinami vzniklými většinou na plochách bývalých vlhkých luk. V okolí převážně smrkové porosty.
103. Jívka – Volský důl – 5462 d, 540 m n. m., smíšené porosty smrku a buku. Zbytky staré acidofilní bučiny.
104. Křinice – Amerika – 5463 b, 420 m n. m., rekreační oblast na úpatí Broumovských stěn, okolní louky nyní využívané jako pastviny.
105. Křinice – Křinické rybníčky – 5463 b, 420 m n. m., soustava několika menších hospodářsky využívaných rybníků, v jejichž okolí jsou porosty náletových dřevin. Na svahu nad rybníky pramenné mísy v mladších lesních porostech (zejména olše). Též zalesněná rašelinná stanoviště.
106. Křinice – Pasa – lesní školka – 5463 b, 480 m n. m., lesní školka pod severovýchodním úbočím Broumovských stěn obklopená lesem, převážně smrkovou monokulturou. Při okraji silně zastíněný, zarůstající rybníček hospodářsky nevyužívaný, břehy porostlé převážně olšemi, břízami a vrbami.
107. Křinice – Pasa – odkaliště – 5463 b, 530 m n. m., skládka toxických průmyslových odpadů při silnici obklopená lesem s dvěma nevelkými vodními plochami. V současnosti se skládka sanuje.
108. Křinice – Poláčkův rybník – 5463 b, 410 m n. m., malý rybníček ve vesnici u silnice, bohatě zarostlý vodní vegetací s břehovými porosty.
109. Křinice – rybník nad hospodou – 5463 b, 410 m n. m., nevelký návesní rybník dosti silně znečištěný s minimální vegetací, hospodářsky nevyužívaný.
110. Křinice – rybník Šlégl (Kačinec) – 5463 b, 425 m n. m., největší rybník v Broumovské kotlině, využívaný rybářsky i pro rekreaci, poměrně eutrofní. Zvláště při severozápadním břehu výrazně vyvinuté litorální pásmo a částečně zarůstající mokřadní plochy. V posledních letech se stupeň zazemnění zvyšuje.
111. Lachov – Hejda – 5463 a, 600 m n. m., vrch tvořený kvádrovými pískovci. Na vrcholové plošině a svazích převážně druhotné smrkové porosty, mladé jehličnaté kultury i čerstvé holiny. V jihovýchodní části poměrně dobře zachovaný reliktní bor. Ve skalních rozsedlinách místy výrazná inverze.
112. Libná – 5362 bd, 570 m n. m., zaniklá vesnice v údolí Zdoňovského potoka obydlená do roku 1945. Ještě v roce 1890 bylo ve vesnici 91 stavení s 583 obyvateli. V současné době zbyly pouze 4 domy. V nivě potoka a na úbočí údolí převážně louky jen částečně obhospodařované, zarůstající náletovými dřevinami. Louky v nivě potoka podmáčené s pestrou vegetací. Uprostřed osady rybníček hospodářsky využívaný. Přiléhající lesy smíšené, převaha smrkových porostů.
113. Machov – 5463 d, 500 m n. m., bez bližšího určení.
114. Machov – Machovský šefel – 5463 d, 550 m n. m., květnaté bučiny na příkrém jihovýchodním svahu. Pod lesem křoviny, botanicky bohaté lemy a svahové louky.
114 a. Machov – Pod Borem – 5563 b, 530 – 620 m n. m., bučina ležící na severních svazích vrcholu Bor, který je nejvyšším vrcholem české části Stolových hor (825 m). Leží asi 1 km jihojihovýchodně od vesnice Machov. Rozkládá se na velmi strmém svahu a je orientována zhruba ve směru od severovýchodu k jihozápadu v délce asi 0,7 km. Její šířka kolísá asi od 50 do 150 m. Jihovýchodní svah je velmi strmý s malými skalními výchozy a suťovými svahy porostlými bučinou. Jde o květnatou bučinu na strmém, místy značně skeletovitém svahu. Věkové rozpětí je cca 50 – 150 let s minimem rozpadávajících se kmenů. Z dalších druhů dřevin se vyskytují javor klen, javor mléč, jasan ztepilý, jilm horský, smrk ztepilý, jedle bělokorá, topol osika, bříza bělokorá. Bylinné patro je zastoupeno jen v malém rozsahu při severním konci porostu.
115. Machov – Řeřišný – 5463 d, 500 m n. m., mokřadní louky v osadě Řeřišný podél potoka Stekelnice severovýchodně od obce Machov. Jde převážně o pcháčové louky s četným výskytem upolínu nejvyššího (Trollius altissimus) a místy též prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Vyskytují se zde také např. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Na části slatinné louky dominují vysoké druhy ostřic  o. latnatá a o. odchylná (Carex paniculata, C. appropinquata), tvořící nápadné bulty. Jednou z nejvýznamnějších rostlin lokality je třtina nachová (Calamagrostis phragmitoides), v Čechách vzácný, kriticky ohrožený boreální druh.
116. Machov – vrch Bor – 5563 b, 850 m n. m., stolová hora, jejíž vrcholovou plošinou prochází státní hranice s Polskem. Svahy spadající k Machovu porostlé převážně smrčinami, na úbočí četná prameniště a pod okraji lesa květnaté louky pravidelně kosené.
117. Machov – potok Židovka – 5563 a, 427 m n. m., potok vytváří soutok potoků Stekelnice a Třeslice pod osadou Nízká Srbská. Vlévá se do Metuje poblíž Mýta (katastr Bezděkov nad Metují). Potok má přirozené, meandrující řečiště, břehy porostlé příbřežními dřevinami. Niva potoka s vlhkými loukami převážně obhospodařovanými, částečně využívanými jako pastviny.
118. Machovská Lhota – 5563 b, 460 m n. m., bez bližšího určení.
119. Machovská Lhota – pod Lhotským Šefelem – 5563 b, 490 m n. m., jihozápadní svah Lhotského Šefelu nad obcí Machovská Lhota. Převážně smrkové porosty s vtroušenými buky.
120. Malé Svatoňovice – Na Horách – 5462 a, 640 m n. m., jižní úbočí Jestřebích hor
s osamocenými chalupami obklopenými sečenými loukami. Přiléhající lesy převážně smíšené se zbytky starých acidofilních bučin. Lokalita leží již těsně za hranicí CHKO.
121. Malé Svatoňovice – Německé louky – 5462 a, 630 m n. m., neudržované a nesečené louky na jižním svahu Jestřebích hor s několika prameništi. Louky s bohatými porosty bledule jarní postupně zarůstající náletovými dřevinami a keři hlohu a šípku.
122. Malé Svatoňovice – Nepomucká stráň – 5462 a, 650 m n. m., jižní svah Jestřebích hor se zbytkem staré acidofilní bučiny.
123. Malé Svatoňovice – Petrovice – 5462 a, 600 m n. m., lokalita leží v těsné blízkosti hranic CHKO na jižních svazích Jestřebích hor. Ostrůvky mladých vysazených bučin s ojedinělými buky vyššího věku obklopené kulturními smrkovými monokulturami. Na okraji lesa a přilehlých pastvinách zarůstající odvaly horních děl z 18. a 19. století.
124. Malé Svatoňovice – Přední Hory – 5462 a, 640 m n. m., samoty na jižních svazích Jestřebích hor obklopené kulturními loukami, sečenými. Okraje lesů s křovinami a náletovými dřevinami. Přiléhající lesy smíšené s převahou smrku.
125. Maršov nad Metují – 5463 c, 460 m n. m., bez bližšího určení.
126. Maršov nad Metují – údolí – 5463 c, 420 m n. m., úzké údolí Metuje, jen místy kolem břehů menší vlhké louky, břehy zarostlé pobřežními dřevinami, svahy nad řekou jsou převážně smrkové monokultury.
127. Martínkovice – 5464 c, 400 m n. m., zemědělská vesnice v Broumovské kotlině na jihovýchodním úpatí Broumovských stěn rozložená podél potoka v délce asi 4 km. V okolí pole a louky jednak sečené a jednak využívané jako pastviny.
128. Martínkovice – Sahara – 5464 c, 450 m n. m., suché louky na úpatí Broumovských stěn. Podloží luk tvoří písčitý kužel vzniklý erozí svahů, a proto se voda rychle vsakuje do podloží. Louky jsou využívány převážně jako pastviny.
129. Meziměstí – 5363 cd, 430 m n. m., bez bližšího určení.
130. Meziměstí – Stěnava – brod – 5363 d, 420 m n. m., tok řeky Stěnavy v regulovaném úseku s malou hloubkou, kamenitým dnem a poměrně rychlou vodou.
131. Nízká Srbská – 5563 a, 450 m n. m., bez bližšího určení.
132. Odolov – 5462 d, 530 m n. m., bez bližšího určení.
133. Olivětín – 5364 c, 410 m n. m., bez bližšího určení.
134. Olivětín – rybník – 5364 c, 410 m n. m., částečně zazemněný eutrofní rybník pod pivovarem. Na hrázi a místy i při březích náletové dřeviny.
135. Otovice – břehy Stěnavy – 5464 a, 360 m n. m., břehy řeky Stěnavy se štěrkovými naplaveninami.
136. Otovice – Černý potok – 5464 a, 380 m n. m., meandry potoka s břehovými porosty, v okolí obhospodařované louky.
137. Otovice – Hoprich – 5464 a, 420 m n. m., elevace nad pravým břehem Stěnavy. K severu exponovaný svah s převážně listnatými porosty (zvl. javor a lípa) a bohatým bylinným patrem. Zbytek převážně smrkové monokultury, po východním a jižním okraji lesa duby a náletové dřeviny. V podrostu na jihu hojný výskyt Lonicera sp.
138. Otovice – nádraží – 5464 a, 360m n. m., rybníček s bahnitým dnem, břehy zarostlé rákosinami a bažinnými bylinami nedaleko Otovického nádraží. Hladinu pokrývají okřehkovité rostliny.
139. Pěkov – 5463 a, 500 m n. m., bez bližšího určení.
140. Petrovičky – 5463 c, 550 m n. m., bez bližšího určení.
141. Police nad Metují – 5463 c, 450 m n. m., bez bližšího určení.
142. Police nad Metují – Bukovice – Hlavňovský potok – 5463 a, 470 m n. m., meandr Hlavňovského potoka s pobřežními dřevinami a písčitokamenitým dnem.
143. Police nad Metují – Bukovice – U anděla – 5463 a, 490 m n. m., východně orientovaná stráň s bohatými porosty náletových dřevin a keřů, planě rostoucí ovocné stromy, hloh, šípek a jiné. V okolí louky využívané jako pastviny.
144. Police nad Metují – cihelna – 5463 c, 450 m n. m., lokalita vznikla při těžbě cihlářské hlíny. Větší rybník je dosti hluboký, silně zarostlý rákosovitými rostlinami a vysazenými lekníny. V roce 2000 byly na okraji vytvořeny 3 nové mělké rybníčky s písčitojílovitým dnem a postupně zarůstající litorálem. V současné době jsou ve stadiu pokročilého zazemnění.
145. Police nad Metují – čistička – 5463 c, 420 m n. m., údolí potoka Ledhujka s kamenitým dnem, břehy porostlé mechy. Dříve tok silně znečištěný vypouštěním odpadu z barvírny n.p. Veba. V severozápadní stráni malé sezónní potůčky.
146. Police nad Metují – Chrast – 5463 c, 450 m n. m., intenzivně obhospodařovaná pole okolo silnice k Bělému s úvozovou cestou a náletovými keři a dřevinami.
147. Police nad Metují – Kluček – 5463 ac, 550 m n. m., pahorek v sousedství města s převahou orné půdy a kulturních luk. Ve vrcholových partiích a na svazích směrem k Hlavňovu převážně smrkové lesní porosty. V těsné blízkosti města stála stará ovocná alej s bohatými náletovými křovinami, která byla nedávno zlikvidována, a na jejím místě byly vybudovány záchytné nádrže proti velké vodě.
148. Police nad Metují – Ledhujka – 5463 c, 450 m n. m., potok tekoucí ze Suchého Dolu s písčitým dnem.
149. Police nad Metují – Ochoz – 5463 c, 510 m n. m., jižně orientované stráně v údolí potoka Ledhujka. Meandry potoka bohatě zarostlé pobřežními dřevinami s převahou olše a jívy. Okolní louky většinou podmáčené, málo udržované.
150. Police nad Metují – pod Zákopanicí – 5463 c, 460 m n. m., východně orientovaná stráň na pravé straně silnice při výjezdu z města na Bezděkov nad Metují. Zanedbaná louka s náletovými keři přecházející do menšího smrkového porostu. Okolo silnice stromořadí listnatých dřevin.
151. Police nad Metují – starý park – 5463 c, 460 m n. m., jižně orientovaný lesopark v prudké suťové stráni na pravé straně nad silnicí při výjezdu z města směrem na Velké Petrovice. Staré porosty jasanu, javoru a buku s bohatým keřovým patrem.
152. Police nad Metují – Žděřina – 5463 c, 460 m n. m., na svazích údolí Ledhujky mezi Policí nad Metují a Žděřinou zanedbané louky a smíšené lesní porosty. Na okraji převážně jehličnatého lesního komplexu u Žděřiny jsou jámy po těžbě zeminy zatopené vodou. Údolím podél železniční trati meandruje Žďárský potok. V okolí dnes zanedbané podmáčené louky s náletovými dřevinami.
153. Radešov – 5463 c, 470 m n. m., malý rybníček uprostřed intenzivně obhospodařovaných polí a pastvin s bahnitým dnem, který v létě vysychá. Na březích náletové dřeviny, převážně jíva.
154. Radvanice – Paseka – 5462 a, 680 m n. m., vlhké louky, v okolí pramenišť jsou porosty náletových dřevin. Hojný výskyt bledule jarní. Přiléhající lesy smíšeného charakteru, převážně smrkové monokultury.
155. Rožmitál – lom – 5364 c, 520 m n. m., poměrně rozsáhlý provozovaný melafyrový lom. Po obvodu fragmenty bučin, porosty náletových dřevin, zarůstající zbytky luk a pastvin. Místy vyvinuta iniciální sukcesní stadia na vytěžených plochách. Hrany lomu jsou silně exponované, suché. Po roce 2003 obvodové bučiny vytěženy v důsledku rozšiřování lomu.
155 a. Rožmitál – Dlouhý vrch – 5364 c, 650 m n. m., a sousedící Cikánský kopec jsou porostlé převážně smrkovými porosty s enklávami listnáčů. V posledních letech jsou zde rozsáhlé holiny po větrné kalamitě v roce 2008. Na západních svazích Cikánského kopce je klenová bučina se starším zachovalým porostem klenů a buků.
156. Ruprechtice – 5363 bd, 480 m n. m., bez bližšího určení.
157. Ruprechtice – Pod rybníčkem – 5363 d, 480 m n. m., rybníček s bahnitým dnem a bohatou pobřežní vegetací. V sousedství rybníčka je mokřadní louka s rákosinami. Prameniště charakteru heleokren.
158. Ruprechtice – Ruprechtický Špičák – 5363 b, 880 m n. m., nejvyšší vrchol Javořích hor a Broumovské vrchoviny s převážně smrkovými kulturami ve smrkobukovém vegetačním stupni (rekonstrukčně acidofilní bučiny).
159. Skály – 5462 b, 620 m n. m., část NPR Adršpašsko - teplické skály a přilehlá osada. Převážně smrkové kulturní porosty, v okolí zříceniny hradu, reliktní bor na kvádrových pískovcích a fragmenty bučin. V okolí osady převážně intenzívní pastviny a luční lada.
160. Skály – Černé jezírko – 5462 b, 620 m n. m., umělá oligotrofní vodní plocha v NPR Adršpašsko-teplické skály. Ve východní části rozvoj litorální vegetace (proces zazemňování spojený s rašeliněním).
161. Skály – jižní svah Čápu – 5462 b, 750 m n. m., smrkové porosty na balvanitých svazích. V dolní části starý smíšený porost s bukem.
162. Slavný – 5463 d, 620 m n. m., bez bližšího určení.
163. Slavný – lomeček – 5463 d, 610 m n. m., malý rybníček vzniklý těžbou kamene na konci vesnice zarůstající vodními rostlinami s náletovými keři v okolí.
164. Slavný – rybník v polích – 5463 d, 570 m n. m., menší rybníček v údolí mezi pastvinami s bahnitým dnem, téměř bez vodní vegetace. Okolí je zarostlé náletovými keři a dřevinami.
165. Stárkov – údolí potoka Jívky – 5462 d, 450 m n. m., údolí potoka s polokulturními až kulturními loukami. Část blíže ke Stárkovu narušena úpravami toku a odvodněním. Na svazích převážně smrkové porosty. Podél Jívky místy olšiny nebo topolové porosty na místě bývalých luk. V zalesněných svazích místy skalní výchozy.
166. Stárkov – Vápenka – 5462 d, 450 m n. m., druhově bohaté polokulturní louky a luční lada v nivě potoka Dřevíč a na přilehlých svazích. Mladší listnatý porost v okolí odumřelé travertinové kupy pod silnicí Vápenka – Solovice.
166 a. Stárkov – Vápenka – Stárkovské bučiny – 5462 d, lokalita leží na jihozápadních svazích kuesty Polické kotliny převážně nad údolím potoka Dřevíč. Průběh kuesty je orientován zhruba ve směru severozápad – jihovýchod v délce asi 6,5 km. Nadmořská výška hrany kuesty se zvyšuje od jihovýchodu směrem k severozápadu. V nejnižším místě nad osadou Horní Dřevíč je 450 m n. m., nejvýše položená oblast je na severozápadě u osady Studnice a dosahuje přibližně výšky až 650 m n. m. Jihovýchodní svahy jsou velmi strmé s četnými skalními výchozy a suťovými svahy. Jsou porostlé převážně květnatými bučinami různého stáří, místy jsou přerušeny pásy smrkových monokultur. Dolní okraj lesních lemů hraničí s loukami, které jsou jen místy pravidelně koseny, okraje lesa často lemují keře ( šípek, hloh, kalina, trnka apod.) a náletové dřeviny (bříza, osika, jíva apod.)
167. Stárkov – Vysoký kámen – 5462 d, 540 m n. m., čelo Stárkovské kuesty, na němž je rozsáhlá rozsedlina roklinového charakteru. Strmý jihozápadní svah pokrývají staré, květnaté bučiny.
167 a. Studnice – Stárkovské bučiny – 5462 b, 650 m n. m. lokalita leží na svazích kuesty Polické kotliny. Průběh této kuesty je orientován zhruba ve směru severozápad – jihovýchod v délce asi 6,5 km. Nadmořská výška hrany kuesty se zvyšuje od jihovýchodu směrem k severozápadu. V nejnižším místě nad osadou Horní Dřevíč je 450 m n. m., nejvýše položená oblast zde na severozápadě u osady Studnice a dosahuje přibližně výšky až 650 m n. m. Jihovýchodní svahy jsou velmi strmé s četnými skalními výchozy a suťovými svahy. Jsou porostlé převážně květnatými bučinami různého stáří, místy jsou přerušeny pásy smrkových monokultur. Dolní okraj lesních lemů hraničí s loukami, které jsou jen místy pravidelně koseny, okraje lesa často lemují keře ( šípky, hloh, kalina, trnka apod.) a náletové dřeviny (bříza, osika, jíva apod.).
168. Suchý Důl – 5463 d, 570 m n. m., bez bližšího určení.
169. Suchý Důl – Bělý – rybníky – 5463 d, 550 m n. m., několik kaskádovitých rybníčků v údolí na levé straně od cesty ze Suchého Dolu do Bělého, které slouží jako záchytné nádrže povodňových vod. Bohaté břehové porosty s převahou olše, přecházející ve smrkovou monokulturu.
170. Šonov – 5464 b, 450 m n. m., bez bližšího určení.
171. Šonov – Homole – sopka – 5464 b, 640 m n. m. Skalní propast v úbočí vrchu Homole s únikem teplého vzduchu. Okolní lesy smíšené. Oblast propasti porostlá bohatým keřovým patrem s převahou Rosa sp.
172. Šonov – Kamenec – 5464 a, 470 m. n. m., suťová stráň sopečného původu se smíšeným lesním porostem s převahou listnatých dřevin.
173. Šonov – Novorudská niva – 5464 a, 410 m n. m., niva bezejmenného levobřežního přítoku Stěnavy s kulturními loukami. Dva menší lesíky, severnější je mladá smrková monokultura, jižnější je smíšený, s četnými duby i staršího věku, obklopuje nevelký rybníček s bahnitým dnem, sporou vodní vegetací, ale s bohatou vegetací litorální.
174. Teplice nad Metují – 5463 a, 460 m n. m., bez bližšího určení.
175. Teplice nad Metují – prameny – 5463 a, 460 m n. m., pramenná oblast v nivě Metuje s mokřadními plochami a náletovými dřevinami. Podstatná část narušena vybudováním sádek. Pod silnicí protáhlá zazemňující se nádrž s rozvíjející se litorální vegetací.
176. Teplické skály – 5462 b, 510 – 786 m n. m., bez bližšího určení.
177. Teplické skály – Annenské údolí – 5462 b, 580 m n. m., horní partie soutěsky Skalního potoka v Teplických skalách.
178. Teplické skály – hrad Střmen – 5462 b, 580 m n. m., výrazný skalní ostroh nad soutokem Skalního a Černého potoka. Svahy pokryty smrkovými monokulturami s minimální vegetací nižších pater.
178 a. Teplice nad Metují - Střmenské podhradí – 5462 b, 475 m n. m., skupina budov v úzkém údolí Metuje na soutoku se Skalním potokem. Údolím jde silnice a železniční trať v úseku Adršpach – Teplice nad Metují. Okolní svahy jsou zarostlé převážně kulturními smrčinami, v okolí vodoteče jsou olše, břízy a běžná pobřežní vegetace odpovídající nadmořské výšce.
179. Teplické skály – jeskyně Kořenka – 5462 b, 530 m n. m., pseudokrasová jeskyně v balvanité suti s výskytem kořenových stalagmitů (Kopecký 1998).
180. Teplické skály – Lokomotiva – 5462 b, 660 m n. m., charakteristický skalní útvar kvádrových pískovců na severním okraji náhorní plošiny Teplických skal. Okolní lesy jsou smíšené porosty s převahou smrku.
181. Teplické skály – Martinské stěny – 5462 b, 650 m n. m., skalní útvary ležící mimo oblast soutěsek. Vysoké stěny, v horních partiích zbytky reliktních borů. Na úpatí odumřelé rašeliniště zarůstající smrkovými porosty různého stáří. Smrčiny místy přirozené, z větší části kulturní, jižním směrem přecházejí ve zbytky květnatých bučin s hojným výskytem Daphne mezereum L., Gentiana asclepiadea L. a Corydalis sp.
182. Teplické skály – Pod zvětralým vrchem – 5462 b, 682 m n. m., v některých mapách lokalita označována „Nad srázem“. Jedná se o jihozápadní okraj Teplických skal. Zalesněné svahy jsou převážně kulturní smrčiny.
182 a. Teplické skály – Poseidon – 5462 b, představuje na relativně malém prostoru vytvořený labyrint rozmanitých podzemních prostor. Především jsou to k povrchu otevřené pukliny a propasti. Dále k povrchu uzavřené jeskyně. Ty však představují poměrně malou část podzemních prostor. Z hlediska geomorfologické klasifikace puklinové jeskyně jsou zastoupeny 55 %, rozsedlinové jeskyně 5 %, suťové jeskyně 15 % a kombinované jeskyně 25 %. Celý systém je ve směru S-J dlouhý 740 m, v příčném směru je 550 m široký (Mlejnek et al. 2008).
183. Teplické skály – Sibiř – 5462 b, 580 m n. m., nejužší a nejhlubší místo soutěsky Annenského potoka. Dno údolí je zcela bez vegetace jen místy s kapradinami a ojedinělými jeřáby a břízami. Údolí je studené, sníh se zde udržuje dlouho do jara, často i do druhé poloviny května.
183 a. Teplické skály – Skalní chrám – jeskyně – puklinová jeskyně, která má tvar 45 m dlouhé rovné chodby, vysoké až 50 m a šířky1,2 – 2 m. Teplotní inverze umožňuje život horským druhům. Průměrná teplota se zde pohybuje kolem 4 º C, řícený sníh leží často až do léta (Mlejnek et al. 2008).
184. Teplické skály – soutěsky – 5462 b, 620 m n. m., hluboké inverzní rokle. Na dně údolí místy přirozené smrčiny, na skalních stanovištích zbytky reliktních borů. Úbočí porostlá převážně kulturními smrčinami s velkou příměsí břízy a jeřábu.
184 a. Teplické skály – Teplická jeskyně – jeskyně vznikla v mohutném blokovém závalu na dně údolí Skalského potoka. Leží za vchodem do Teplického skalního města. Spletitý jeskynní systém tvoří nahromaděné pískovcové bloky dlouhé až 10 m, jejichž mocnost dosahuje místy až 25 m. Mezi bloky jsou větší nebo velmi těsné prostory, někdy i ve dvou až třech patrech. Otevírají se místy na povrch mezi balvany. Pod úrovní jeskyně a také její částí protéká Skalský potok, který zde tvoří písčité nánosy. V těchto prostorech je extremní mikroklima s nízkou teplotou vzduchu i vody, takže sníh a led zde přetrvává až do léta.
185. Velké Petrovice – 5463 c, 540 m n. m., bez bližšího určení.
186. Velké Petrovice – Kozínek – 5463 c – 5563 a, 400 m n. m., komplex suťových lesů a květnatých bučin na příkrých svazích se slínovcovými skalními výchozy. Občas zaplavované polokulturní až kulturní louky.
187. Velké Petrovice – údolí Metuje – 5463 c, 410 m n. m., na svazích údolí převážně smrkové kultury, místy zbytky bučin, ojediněle i suťové lesy (tzv. Poradní skála). V nivě Metuje polokulturní až kulturní, většinou narušené louky.
188. Velké Petrovice – Vlčinec – 5463 c, 420 m n. m., úzké údolí protékané Metují, podmáčené louky, sečené. Přiléhající svahy porostlé převážně kulturními smrčinami. V říční nivě slepé rameno s hlinitokamenitým dnem.
189. Velký Dřevíč – 5463 c – 5563 a, 370 m n. m., bez bližšího určení.
190. Velký Dřevíč – Pod Homolí – 5563 a, 390 m n. m., suťové lesy se zbytky květnatých bučin na jižních svazích kopce Homole, které přecházejí v občas zaplavované a zanedbané louky.
191. Vernéřovice – 5363 c, 460 m n. m., bez bližšího určení.
192. Vernéřovice – Arniková louka – 5363 c, 550 m n. m., polokulturní, botanicky bohatá louka, nevelké rašeliniště zarostlé náletovými dřevinami a rybníček.
193. Vernéřovice – Dolní rybník – 5363 c, 450 m n. m., hospodářsky nevyužívaný rybníček uprostřed obhospodařovaných luk, s bahnitým dnem a zarostlým pobřežním pásmem s náletovými dřevinami, převážně jívou.
194. Vernéřovice – Vernéřovická studánka – 5363 c, 560 m n. m., zbytky bukových a smíšených porostů na kuestě. Na úpatí polokulturní, podmáčené louky, mokřiny s malým, zarůstajícím rybníčkem.
195. Vižňov – 5363 ac, 470 m n. m., bez bližšího určení.
196. Vižňov – Pomeznice – 5363 cd, 500 m n. m., kulturní louky a pastviny se skupinami malých smíšených lesíků.
197. Zdoňov – 5362 d, 560 m n. m., bez bližšího určení.
198. Žabokrky – 5563 a, 380 m n. m., bez bližšího určení.
199. Žabokrky – Nad závodištěm – 5563 a, 380 m n. m., svahová louka a křoviny pod lesem. Subxerotermní travinná společenstva a lesní lemy. Výše na svahu květnaté až acidofilní bučiny a kulturní smrčiny.
200. Žďár nad Metují – 5463 ac, 440 m n. m., bez bližšího určení.
201. Žďár nad Metují – Na Bavorách – 5463 c, 460 m n. m., převážně obdělávané pole, nevelké meze porostlé ruderální vegetací.
202. Žďár nad Metují – Ostaš – 5463 a, 600 m n. m., vrch s pískovcovým skalním městem. Maloplošně zastoupené, narušené reliktní bory. Na převážné ploše území druhotné smrkové kultury, ojedinělé zbytky smíšených porostů.